Město

Město je složitě rozmanité. Tolik odstínů střech. Tolik tvarů oken. Počítám tašky. Hraji zvídavou hru, jaký asi je za oknem svět, život, příběh, průběh, člověk, jeho dech, tep, krok, skok. Když tma ukryje i siluety koček a svítí míň a míň do oken, zvědavost graduje. Schody, balkony, zádveří, nadpraží, pavlače, světlíky, přístřešky, sklepy, dvůr, zábradlí, ostění, lampy, luxfery, parapety, arkýře, vikýře. Vkus i nevkus a rytmus města tím momentem určuje tep hodin na věži, pragmaticky pevný řád. Pak lehký vánek, příjemně mírný chlad, ticho, než odbije celá. Po té se vzduch vyčistí. Dnes nepůjdu spát. Na nespočet vteřin splynu.